Objevte tajemství originálních grafických printů

Emil Taschka má ve Freshlabels mimo jiné na starosti design našich výloh. Jestli jste je ještě neviděli, vyražte do Jindřišské nebo Panské. A rozhodně si nenechte ujít jeho nové EP Reetaics, které si můžete poslechnout TADY.

V tomto článku se zamýšlí nad grafickými návrhy, které jsou k vidění na mnoha našich produktech, a představuje vám jejich původ a inspiraci.

Práce finského seskupení Makia vypráví příběhy ze života v severském prostředí. Moře a les jsou proto bazálním zdrojem vyobrazených situací. Na kompozici nazvané „leisure t-shirt“ se díváme na zoologicky výjev, který autor dokonale vypozoroval z reality a následně transformoval do výtvarného díla. Bílý pták (pravděpodobně z čeledi Čajková) je zachycen při jedné z jeho přirozených životních potřeb. Bez mrknutí oka a pochopitelně bez vědomí následků vrhá obsah svých útrob na nedefinovaný povrch. Ten můžeme s trochou fantazie zaměnit za palubu jachty, či veřejný mobiliář. Je známo, že racci představují ve finských přístavech problém. Kromě poškozování různých povrchů svými výkaly, disponují zvýšenou agresivitou, proto nás velký blok výstražné žluté barvy urguje číst grafiku i jako varovný symbol.

Tričko, schematicky nazvané „Ts Fol Lo Jrsy”, je plátnem pro sítotiskovou koláž. Úderné textové heslo amerického architekta Louisa Sullivena, které zformuloval v roce 1896, se stalo v 30. letech manifestem architektů modernismu. Sullivan vyslovuje zákon, v němž argumentuje, že všechny materiály v přírodě reflektují svou přirozenou funkci. Na grafice je zároveň prvním záchytným bodem. Pozornému divákovi neunikne, že symbol přímé řeči není na svém místě, ale létá kdesi v prostoru. Autor synkreticky propojuje text s obrazem a doplňuje o tázací interpunkci. Jsme svědky intenzivního dialogu mezi utopickým výjevem architektury, teorií předchůdce modernismu a siluetou žirafy. Ta za živočišnou říši řeší otázku svého postavení v městském prostředí.

Figurální kompozice „position: impossible“ je dichromatická souhra barevných ploch, tématicky vycházející z kapitol staroindických textů Kamasutra. Na výjevu pozorujeme koitální nezdar. Ačkoli se v současnosti jedná o poměrně běžný úkaz, mimika aktérů prozrazuje snahu o nápravu. Celkové umístění figur a vyvážení dvou kontrastních barev na šedé struktuře dodává pocit rovnováhy.

Serigrafický rastr multiplikovaného lidského oka v nadživotním měřítku působí znepokojivým dojmem. Připomíná shluky pouličních průmyslových kamer, které mají za úkol zachytit každý centimetr sledovaného prostoru. Člověk se na ulici, stejně jako divák tohoto díla, stává předmětem pozorování. Bunda je symbolickým objektem, mementem, že veřejné soukromí má okleštěné hranice.

Fauna a flóra nebyly nikdy v harmonii více než na grafické košili německé kreativní skupiny Wemoto. Je idylickou ilustrací země, ve které nejde ani náznakem cítit zásah neznámého cizího druhu – Homō. Koloritem a plánovou kompozicí připomíná práci Hieronyma Bosche, který se naopak tematicky věnoval osudu lidí na zemi a jejich putování do záhrobí. V porovnání s tím je grafický pattern nazvaný „kirsten“ nikdy nezažitou vzpomínkou na život bez lidské populace.