Rozhovor: Dan Kopejska o jeho první sbírce haiku Svoboda pomíjivosti

Danova prvotina Svoboda pomíjivosti je v regálech knihkupectví i u nás ve Freshlabels. Proč máme z knihy radost? S Danem dlouhodobě spolupracujeme na různých kampaních a obsahu. A často se u něj inspirujeme. A máme radost, že jeho knihu můžeme držet v rukách jako jedni z prvních.

Přijďte knihu poznat i vy. Křest proběhne 15. listopadu v Radlické kulturní sportovně od 18:00.
Více o křtu ZDE.

Pro lidi, co tě neznají, kdo je a co dělá Dan Kopejska? 

No, já se snažím dělat s tím mým vymezeným časem tady na Zemi toho co nejvíc. Takže ty zájmy se mi vlastně často mění. Momentálně dělám sociální sítě pro Českou televizi, dělám titulky, copywriting, překládám a píšu. 

Jinak jsem vlastně typický letensko-karlínský povaleč utápějící se v kávě, knihách, deskách a filmech. Miluju nechávat se tetovat, chodit vyřvávat na fotbal, procházet se Vysočinou a vyprávět příběhy.

První kniha a hned haiku. To je docela challenging. Proč zrovna haiku a japonská kultura?

Na haiku se mi líbí ta aktuálnost, že to vlastně jen dotváří už nějakou skutečnost a na něco to poukazuje. Taky je tam jistá míra univerzálnosti, každý si třeba při čtení těch básní vzpomene na úplně jinou věc. 

Jinak Japonsko je samozřejmě extrémně zajímavé, hlavně svou kulturou, ve které mají básně haiku také své místo. Já jsem se snažil najít nějakou spojitost mezi mnou a Japonskem, ačkoliv jsem tam nikdy nebyl. Tak mě napadlo, že já jsem se vlastně narodil v roce 1998, kdy se v Japonsku stala jedna velmi důležitá věc pro Česko, kvůli které mě moji rodiče chtěli původně pojmenovat Dominik. Takže básní je ve sbírce 98, je to taková úsměvná hříčka na kombinaci mě, Japonska a Česka. 

Koncept psaní haiku mě úplně pohltil. Tradiční haiku mají dost striktní pravidla, první řádek musí mít pět slabik, druhý sedm a třetí zase pět. To je dost svazující, ale na druhou stranu to jasně vytyčuje meze, do kterých jsem se musel vejít. Celé to psaní je hrozně meditativní, protože pokud se člověk opravdu snaží těm slovům dát smysl a řád, tak u toho nesmí myslet na nic jiného. Pak ze sebe dostanete skvělý první řádek, ale má šest slabik místo pěti, takže znovu a znovu. 

Navíc já jsem tvrdohlavý Beran, a když jsem si někde přečetl, že haiku je nejtěžší forma poezie, už mi bylo jasný, že jinou formu psát nechci.

Předmluvu knihy ti napsal Jakub Zeman, to je velké jméno. Jak se ti to povedlo?

Velkou náhodou. Na mistra Jakuba Zemana jsem narazil u videí Reflexu, kde komentoval hru Ghost of Tsushima, ve které hráč jako samurai Jin Sakai taky píše básně haiku. A pan Zeman mluvil tak zajímavě, že jsem si o něm chtěl zjistit víc. On je takový renesanční člověk a samozřejmě je také autorem sbírek haiku, takže jsem okamžitě objednal, přečetl třikrát za sebou a pak jsem mu směle poslal svůj rukopis s prosbou, jestli by mi nenapsal předmluvu. Rukopis jsem poslal úplně zbrkle bez korektury s fůrou chyb, až se za to možná zpětně trochu stydím. Takže moc nadějí jsem tomu nedával. Po pár dnech mi ale do mailu přišel od pana Zemana takový text, že to byla vlastně ta poslední věc, která zpečetila, že se musím o vydání knihy pokusit. Tímto bych mu chtěl poděkovat. 

Pro vydání jsi spojil sílu s Pointou, a hlavně lidmi. Co tě na crowdfundingu nejvíc překvapilo? 

Určitě mě překvapila podpora lidí kolem mě. Hodně šlo o to trpělivě vytrvat ve vysvětlování toho, jak vlastně knižní předprodej funguje. Nakonec si v předprodeji knihu koupilo bez mála 200 lidí, což jsem nečekal a všem jsem nesmírně vděčný. 

Taky jsem nečekal ten stres, předprodej totiž trvá 30 dní a je na něj jenom jeden pokus. Takže jsem několikrát za den aktualizoval stránku s předprodejem a počítal každou korunu, která se tam objevila. To celé vyvrcholilo nějaký 27. den, kdy jsem se z toho totálně psychicky zhroutil, ale naštěstí všechno dobře dopadlo.

Co byla část procesu tvorby knihy, kterou jsi nečekal?

V ideálním světě jsem doufal, že knihu napíšu a ona se prostě magicky vytiskne. Tak to samozřejmě není, takže jsem těsně před začátkem předprodeje zmateně pobíhal po Praze a donášel letáky do kaváren, lepil samolepky po záchodech hospod, posílal desítky e-mailů denně a na koleni vymýšlel reklamy na soc. sítě.

Vymýšlení vizuální stránky knihy bylo taky zajímavé, protože vkládáte do někoho naději, že dokáže převést vaše představy do tvarů a barev, což se naštěstí v mojí spolupráci s Nay Mi, autorkou přebalu, ilustrací a sazby, moc povedlo. 

Která je tvoje oblíbená báseň?

Nejtěžší otázka… Původně jsem si myslel, že mi bude na knihu s 98 básněmi stačit 98, jenže tak to není a já jsem chtěl vybrat jen ty nejlepší, takže jsem se zasekl někde u číslovky 150 a postupně jsem okrajoval ty, které se mi tam konceptuálně nehodily. Tím pádem vybrat jednu je fakt těžké. Na všech propagačních materiálech jsem měl:

Sníh na mém hrobě,
který ještě nestojí,
potichu taje

Takže v té době za mě byla nejlepší tahle, je tam ta esence pomíjivosti a vědomí vlastní smrtelnosti.

Mám ale taky moc rád tyhle dvě:

Nejsem zahradník,
zežloutlý list monstery
mi to připomněl

Hádám tvar mraku,
až odletí za jiným,
najdu si nový

Řada básní je dost hluboká, donutí člověka zamyslet se nad sebou samým, přírodou, společností. Čím ses inspiroval?

Myslím si, že hlavní inspirací pro mě určitě byla myšlenka pomíjivosti, která se line celou knihou. Takový stoický a surový pohled na svět, který neodpouští, a na čas, který nám jednou všechno vezme. Ale nemá to vzbouzet strach z toho, že o ty věci přijdeme, nýbrž oslavovat to, dokud je máme. 

Psal jsi básně v průběhu let a potom dokompletoval, nebo sis jednoho dne sedl a začal najednou?

Vždycky jsem k sobě nechal tu múzu nějak přijít. Někdy jsem napsal třeba tři básně za den, někdy jsem na to půl roku nesáhl. Vždycky jsem se snažil dostat do nějakého extrému, buď pozitivního, nebo negativního, a pak až začít tvořit a psát.

Jak dlouho kniha vznikala?

Se všemi tvůrčími přestávkami, předprodejovou kampaní a čekáním na tisk to budou tři roky od první napsané básně. Moji kamarádi můžou potvrdit, že jsem je s tím nápadem otravoval fakt dlouho.

Čeká nás křest tvojí knihy, na co se lidi můžou těšit a kde?

Ano, křest se blíží raketovým tempem a už bych si měl pomalu chystat proslov. Křest se uskuteční 15. 11. v Radlické kulturní sportovně. Start v 18:00, vstup je zdarma, kniha půjde na místě samozřejmě koupit. Na místě budou speciální drinky a piva ze země vycházejícího slunce. Ber kámoše a doraž semnou zapít tento knižní počin!