Jenovéfa Boková

Talent překvapit sebe i ostatní

Martin Váša, 15. 9. 2019
Další článek

I kdybyste Jenovéfu nikdy neviděli hrát, dojde vám, že je umělkyně. Její tvář znáte z časopisů, její nezaměnitelný hlas vás zase možná přivede na myšlenku, že se živí zpěvem. A pak je tu její jméno, tak známé – kam si ho jen zařadit?

Tatínek John Bok je politický aktivista a disident. Maminka Jitka sochařka. Sestra Kristýna je herečka. Ale co Jenovéfa?

Její krása a projev dávají tušit, že se živí herectvím. To je samozřejmě správná odpověď. Do povědomí se dostala díky roli v Občanském průkazu (2010), později také v Hořícím keři (2013). Anebo v loňském filmu Chvilky, který jí vynesl Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli.

Co by vás ovšem mohlo překvapit, je, že Jenovéfa herectví nestudovala. Její vzdělání je hudební, a třebaže se pokusila dostat na DAMU, nevzali ji. Prý právě kvůli jejímu „divnému hlasu“. K jejímu srdci má blíž hudba. Odjakživa se jí zabývala, studovala na HAMU a hraje v kapele Wunder Bar Band a Jan P. Muchow & The Antagonists.

Přesto pořád platí, že jméno Jenovéfa Boková po právu patří jedné z nejtalentovanějších a nejoblíbenějších hereček u nás. Příští rok vás o tom znovu přesvědčí v chystaném snímku Havel. Než se tak stane, nenechte si ujít výborné představení Honey, v němž hraje na Jatkách 78.

Jaký je tvůj aktuální stav mysli? Momentálně je v klidu, těší se, že konečně po třech měsících volnosti dostane trochu řádu.

Na jakém seriálu si právě ujíždíš? Momentálně jsem dojela seriálový maraton a potřebuju něco dalšího. Příběh služebnice(už mě to docela štve, ale potřebuju to dokoukat!), Euforia za mě největší top a britský seriál Roky a roky. Vše na HBO.

Která práce pro tebe zatím představovala největší výzvu? Určitě natáčená Terapiena HBO, protože to je úplně jiný systém natáčení než normálně. Hory textu, spíše monology, které se musíte nabiflovat,
a pak celý den sedíte na sedačce a jen to vykládáte. A do toho musíte hrát. Jsem ráda, že jsem tam s sebou na terapii měla svoji seriálovou maminku Ivanku Chýlkovou. A pak zkoušení představení Honey na Jatkách 78, protože jsem tam překonala spoustu svých strachů. Hrála jsem poprvé divadlo, k tomu jsem létala v sedmi metrech na laně, stála na ramenou a ještě zpívala před lidmi.

Můj playlist

https://open.spotify.com/playlist/2JZ8nokBWIhzATXZBS21rv?si=uwkKN2EvRyOJRyAU6tpRZQ

Je snazší hrát kladné postavy, nebo záporné? To nejde jen tak říct. Každá role je jiná, ale je pravda, že je často těžší udělat kladnou postavu nějak zábavnou a nezapomenutelnou. Ty záporné bývají často zajímavější, barvitější, zapamatovatelnější. Ty záporné jsou víc na efekt a člověk si jich spíš všimne, i když třeba chudinka ta kladná postava si tam zažila větší muka, jen u toho tolik nevyváděla.

Co si lidé často mylně myslí o herectví? Když nemusím, s ostatními lidmi se o svojí práci moc nebavím. Takže vlastně nevím, jaké mají lidi představy o herectví. Myslím ale, že někteří ho podceňují. A jiní zase přeceňují. (směje se)

Doplň větu: Kdybych nyní mohla být s kýmkoli a dělat společně cokoli… tak dělám to, co teď dělám – potím se na sluníčku! Ale jako kdyby opravdu s kýmkoli a ty bys mi to mohl splnit, tak prosím s Leonardem DiCapriem. A chtěla bych, aby mi povídal o svých plánech, co se týče naší planety a ovlivňování nás, abychom vůči ní nebyli takoví ignoranti.

3 nejmilejší knihy

  • 1984

    George Orwell

  • Stepní vlk

    Hermann Hesse

  • Mumínci

    Tove Jansson

Kdy se cítíš nejšťastnější? Když jsem sama doma, pouštím si nahlas písničky a tancuju. Když s kamarády zničehonic vyrazíme na večerní výlet za Prahu. Když jím své oblíbené jídlo od maminky. Když jsem s rodinou. Je toho fakt spousta, proč být šťastný, ale na štěstí se musí pracovat, samo nepřijde.

A kdy nejkrásnější? Ha! Jak kdy, asi nejvíc ve chvílích, kdy mi na tom nejmíň záleží, kdy to neplánuju a nechci být nejkrásnější. Ale nejčastěji to je u moře – nenamalovaná, opálená, slaný vlasy, sluníčko na těle.

Co pro tebe znamená udržitelnost? Nakupovat méně a jenom to, co potřebujeme. Pokud možno lokálně. A pak ty věci opravdu používat, ne je vyhodit hned, jakmile mají první škrábanec nebo dírku. Raději je opravovat, pokud to jde. A taky neplýtvat jídlem.

Máš nějakou nákupní strategii? Oblečení nakupuju málokdy. Skoro vždy jen to, co opravdu potřebuju. Jsem ten typ člověka, co by chtěl, aby mu oblečení vydrželo na celý život. Nemám moc ráda změny. A s jídlem to je tak, že naplánuju, co budu jíst, a podle toho nakoupím. Ale zase nechci kecat – bydlím v centru a tam je hodně těžké odolat fast foodu.

 

Na jaký film se jako divák v blízké době nejvíce těšíš do kina? Na Jokera s Joaquinem Phoenixem a na Parazita od Pon Džun-hoa.

A těšíš se i na nějakou divadelní produkci? Vzhledem k tomu, že jsem moc nestíhala chodit do divadla, tak chci dochodit všechny svoje resty. Těším se hlavně do Národního na Kytici a Kouzelnou zemi.

3 nejlepší města, jaká jsi kdy navštívila? 

  • Berlín

Město, které znám po Praze nejvíc a miluju to tam. Jednou bych tam chtěla alespoň na chvíli žít.

  • Brighton

Město u moře, tak akorát velké, kousek od místa, kde žila moje anglická babička. Nedaleko jsou skály Seven Sisters. Mám to prostě v krvi a hrozně mě to tam láká.

  • New York

Jasně, co jiného, ale přestože jsem tam byla jen na chvilku a v hrozné kalamitě, takže jsem tam vlastně byla skoro sama – kdo tohle má? –, jsem tam zažila pár svých times of my life! Vím, že se tam vrátím a že ten náš vztah se jen prohloubí pozitivním směrem.

Jak vypadá brďo? Takový malý, kulatý, trochu naštvaný, a když ho vyslovíš, tak vybuchne radostí.

Jak bys jednou větou popsala svůj domov? Jestli myslíš ten, kde momentálně bydlím (protože mám ještě domov u rodičů, u sestřičky a na chaloupce), tak je minimalistický, prosluněný s nádechem starých časů, útulný, ale velmi vzdušný a prostorný, prostě nejlepší.

Do kterých kaváren nejraději chodíš? Určitě Standard Café. Dlouhou dobu to byl takový můj obývák a vlastně i taková centrální noční zastávka všech mých přátel. V poslední době jsem si hodně oblíbila Bullerbyn a kavárnu mojí ségry Barák na Florenci.

“Je to jen život, hlavně se z toho nepo…”

Batoh, nebo taška? Batoh, když mám hodně věcí, a taška, když málo.

Město, nebo ves? Celý život město, ale cítím, že mě teď víc láká ves.

Kočka, nebo pes? Pes. Kočka někdy, ale musí být spíš takový pes.

Moře, nebo les? Les u moře.

Jak vypadá tvoje ideální dovolená? Hodně odpočinku (jsem líný Býk!), hodně sluníčka, moře, dobré jídlo a poznávání místní kultury. Ale taky mi zní skvěle být zachumlaná do peřin a číst si knížku, zatímco venku strašně leje. Nejlépe někde v Anglii.

Nejlepší lék na kocovinu? Pro mě rozhodně ledová sprcha, silný zelený čaj, zacvičit si a maska na obličej.

A na zlomené srdce? Vodka a smutné písničky, pořádně se vybrečet a pak se sama sobě smát, jakou blbost vlastně řeším, a že za sto let to bude jedno. A pak jít na vodku s kámoši.

Bez kterých 6 předmětů se neobejdeš? Postel, dioptrické brýle, mobil (bohužel), sluchátka, gumička do vlasů a vonné svíčky.

Jaký máš vztah k ekologii? V poslední době čím dál intenzivnější. Asi jako všichni, když nám hoří koudel u zadku.